[neschváleno] Žádost o peta - Iriel

pro Iriel Thu Apr 23, 2015 8:15 pm

- jméno postavy: Iriel
- co chci: pet - Orel útesový (ve hře nejde ochočit)
- moje unikátky: žádné

Uvědomuju si, že příběh je poměrně dlouhý. Snad to nebude vadit.

Příběh:
Iriel kráčela po pláži táhnoucí se kolem Esgarothu se zamračenou tváří. Slunce pálilo do její tmavé kapuce a rudé vlasy, které jako by v sobě měly vlastní život, jí létaly do obličeje v sotva patrném horkém vánku. Dnešek nebyl dobrý den pro lov. Ale Iriel neměla na vybranou.
Dostala hodně zvláštní práci od elfky jménem Ara. Chtěla po ní, aby jí přinesla peří orla bílého, který se ale nacházel pouze na Gar'thalu. Z toho Iriel nebyla zrovna nadšená. Hordu zrovna nemusela. Ovšem peněz za to dostane hodně. Měla namířeno k lodi, kde se setká s Kyarou. Ty dvě pořád lovily spolu. Když na molo dorazila, byla tam sama. Kyara měla spoždění.
Po chvíli, která Iriel připadala jako věčnost Kyara dorazila.
"Kde jsi sakra byla?" zamručela. V tom horku jí doopravdy nebylo do zpěvu. Kyara se na ni rozespale zamračila a začala mluvit v její, k ní již tak dlouho patřící znakové řeči. Iriel její ruce pozorovala a jen nad ní zakroutila hlavou.
"To je sice hezký, jsem ráda, že ses vyspala, ale měly jsme se tu sejít už ráno. Teď je to počasí ještě horší." Kyara nad ní jen pokrčila rameny a vypluly lodí směrem na Gar'thal.
Moře bylo klidné a ony se tam dostaly rychle. Mohutné hradby Gar'thalu v Iriel vždy vyvolávaly respekt a nikdy se za ně nepustila. Byla ráda, že nemusí ani teď. Vždyť orlové žijí hned vedle přístavu. Vydaly se po molu směrem k hnízdům. Těch tam bylo hned několik. Kyara poklepala Iriel na rameno a něco jí naznačila. Ta si povzdychla.
"Máš pravdu. Ale jestli tady mám někoho potkat, ať to je aspoň troll." V tom spozorovaly, jak se z jednoho hnízda orel zvedl a vyletěl vysoko do vzduchu. Okamžitě tam zamířily. Iriel byla ze všeho toho horka dost otupělá a vyčerpaná. Proto, když kolem hnízda zbírala spadlá pírka, si stínu nad její hlavou ani nevšimla.
Najednou za svým krkem ucítila ostré, kůži trhající ptačí drápy. Od pasu vytáhla dýku, rychle se otočila a sekla. Orlice se její ráně vyhla a vrhla se na ni znovu, nejspíš s úmyslem jí vydrápat oči. Iriel se znovu ohnala dýkou, tentokrát se jí podařilo seknout do ptačí nohy. To ale moc výhra nebyla a orlice se chystala za hlasitého ptačího křiku zaútočit znovu. To už ale jejím tělem proletěl dobře mířený šíp a ona spadla na zem. Kyara držela v ruce luk a vypadala naprosto klidně. Ani Iriel se nezdála nijak vyvedená z míry, ovšem její rovnováhu mírně narušovaly potůčky krve proudící z jejího zátylku. Dvěma prsty si po rankách přešla a zasyčela. Prsty byly od krve. Vytáhla ze své příruční brašny, kterou nosila stále s sebou a která zachránila už nemálo životů hadr, který si na ráně přidržela. Potůčky se po chvilce změnily v kapky a Iriel se o to dál nestarala. Pírka měly, měly celou orlici, mohly už odejít. Ale pohled se jí zastavil na prázdném hnízdě. V něm se na kraji doslova schovávalo jediné vejce.

Ptáky je prý nejlepší cvičit už od jejich vylíhnutí. I Iriel to tak připadalo. Ale i tak jí malý Ronnan vždycky uletěl do jungle, a ona pak trávila několik hodin denně hledáním a chytáním toho neposedného orla. I přes všechny problémy jí Ronnan přirostl k srdci od té doby, co jeho vejce našla v orlím hnízde po jeho mrtvé matce. Od té doby uplynuly dva měsíce, ale Ronnan jako by prostě nedokázal poslouchat. Měla pocit, že už zkusila snad všechno.
Jednoho dne s ním zamířila trénovat do jungle, kousek od Esgarothu. Orel jí jako vždy každou chvíli utíkal pryč a ona mu musela předhazovat jídlo, aby ho vůbec dostala zpátky. Po dvou hodinách bez výsledku už z toho byla hrozně otrávená. V tom Ronnan znovu vyletěl do vzduchu a namířil si to pryč.
"Notak už zase?!" zakřičela a rozběhla se za ním. Zapoměla ho uvázat na provázek. Mířil přímo před sebe, letěl blízko při zemi a nahlas vykřikoval. V tom pod ním zašustilo křoví, mihla se černá šmouha a s hlasitým řevem po orlovi skočila. Byl to panter, černý jako noc a rychlý jako letící šíp. Iriel se mu vždycky vyhýbala, obzvlášť vzhledem k její minulosti. Když teď panter, který jí už jednou někoho vzal útočil na Ronnana, do žil se jí vlila neskutečná zuřivost. Vydala ze sebe hrdelní skřek, dost podobný tomu orlovu, vytáhla od pasu hvězdici a mrštila ji přímo na pantera. Zabodla se mu zezadu do zátylku. Panter se na ni otočil a okamžitě se na ni vrhnul. Iriel odskočila, vytáhla obě dýky a sekla po něm. Udělala hlubokou rýhu do panterovy přední tlapy, ale ten se nevzdával a povalil Iriel na zem. Jedna dýka jí vypadla z ruky. Volnou rukou si pantera přidržovala za krk od obličeje a dýkou se snažila bránit před jeho smrtícími drápy. V tom uslyšela orlí křik. Na pantera se zezhora snesl Ronnan a začal ho zuřivě klovat do hlavy. Panter uvolnil Iriel, začal se ohánět po orlovi, ale to už mu Iriel zabodla dýku přímo mezi jeho oči. Panter naposledy zařval a svalil se na zem.

Iriel se posadila. Byla celá od krve, panterovy i svojí, rukávy rozervané a z ran na předloktí jí vytékala krev. Vstala a pantera si prohlédla. Na krku měl dlouhou nehezkou jizvu. Postavila se a začala do něj kopat. Kopala ho tak dlouho, dokud nebyla úplně slabá. Potom si sedla na zem, vytáhla z něho hvězdici, očistila ji a zastrčila si ji za opasek.
"Konečně jsi mrtvej..!" Vzala i druhou dýku, co jí vypadla z ruky, podívala se do nebe a pousmála se.
"Už jsem ho zabila..." zašeptala a podívala se zpátky na zem.
Ronnan seděl přímo před ní. Měl podlouhý mělký šrám na břichu, ale nevypadalo to nijak vážně. Hlavu měl nakloněnou na stranu a pozoroval Iriel, jako by něco čekal. Ta se jen uchechtla.
"Zase mám kvůli tobě další jizvy." orel naklonil hlavu na druhou stranu a trochu k ní popošel. Usmála se, vytáhla z brašny poslední kus masa a hodila mu ho přímo do zobáku.
"Ale ty za to stojíš."

Děkuji za přečtení a za váš čas. Uvědomuji si, že tahle žádost je spíš takový výkřik do tmy, hlavně kvůli efektivnosti orla jako peta. Ale rozhodla jsem se to aspoň zkusit ,protože kdo ví? Třeba to nebude problém.
S pozdravem Iriel.