[zamítnuto] Vaid - Žádos o meč a titul.

1. Nick postavy :  Vaid

2. http://ptr.wowhead.com/item=6977/whirlwind-sword , pokud by byl možný titul – Lord – Tak taky .

3. Val´aris – padlá hvězda.  Popisek :  Na čepeli jsou vyryta slova rodu Starfallů : Padáme z noční oblohy , abychom prosvítili temnotu na zemi.. . Jedině Starfall dokáže třímat toto prastaré dědictví .
Konec  popisku .
4. Mám unikátní zbraň jménem Bouře , na postavě s Nickem Olaf


The Story :
Prolog
     Když si myslíme , že se věci konečně uklidnily , je to naopak . Dopisy nebývají vždy zlé , ale ten který dostal Vaid , nebyl ani za mák dobrý . Když ho rozlamoval onu černou pečeť , věděl , že se za tím kusem papíru schovává nevýslovná bolest a zármutek , přesto ho ale otevřel . V dopise stálo , že jeho otec , Lord Starfall , je mrtev . Díky této strasti plné události se tudíž Vaid musí vydat zpět do bývalé vlasti a postarat se , aby rodové jméno nezaniklo..
     I s požehnáním Velitele Rothase nebylo lehké přemýšlet nad tím , jestli se má Vaid vydat zpět tam, kde si prožil tolik nehezkých věcí. Ještě ten večer se rozhodoval , jestli se má vypravit na onu cestu , či ne . K rozhodnutí ho přinutilo pár sklenek vína a představa , že jistě neuvidí břehy Erutijské naposled .
    Vstal celkem snadno, nasnídal se v ubikacích a ještě za běhu se vydal kvapem do přístavu, kde čekala loď , která ho měla odvézt do Bal´dornu , města které leželo na malém ostrůvku u břehu kdysi velkolepého elfského království a také v podzámčí sídla Starfallů . Škoda jen , že musel opustit Argetlis jak do něj přijel, tj. jako vandrák , který měl  přes hlavu přetaženou kapuci a doufal že ho nikdo nepozná. Loď odplouvala brzy ráno a Vaid byl tedy rád, že se nemusí s někým loučit a tak přidělávat více vrásek, než je potřeba. Když se Vaid nalodil, nikdo si ho nevšiml, kromě pár známých stráží, které ho dobře znali. Na jejich pozdravy nereagoval, raději zaplatil kapitánovi rentu kajuty a šel se do podpalubí ukrýt před světem a věčně litujícím  pohledem . Ze začátku slunce pražilo jako hrom, což je ostatně na Erutii zvykem, ale jakmile se dostala loď více do středomoří, žár polevil a začal foukat studený příjemný vítr . Vaid jen doufal že plavba nebude trvat moc dlouho.
    Někdy spal a někdy jen tak bloumal, ale pořádně ani nebyl na palubě. Pořád jen zalezlý v té kajutě , čekajíc na vysvobozující pevnou zemi . Díky tomu, že na lodi nebyla ani pořádná toaleta, se z celkem mladého elfa stala vousatá ohavnost, která páchla stálou večeří a obědem v podobě mořských ryb. Už se to skoro nedalo vydržet, a tak myslel že zešílí, když v tom přišlo spásné ¨Ahoj země ¨ ! Vaid v ten moment vylétl z kožešin, čím dál na sever jeli tím víc tu byla zima a jelikož si zvykl na teplé klima, tam kde dříve žil se klepal zimou. Na palubě se o vousatého smradlavého elfa nikdo moc nezajímal. Tenhle elf se tak mohl s neskrývavým nadšením vrhnout na pevnou zemi. Stále ale cítil tíhu zármutku, který na něj dopadl po otcově smrti.
    Bal´dorn  , bývalo nádherné ostrovní město oplývající obchodem a prosperitou, ráznou a mírumilovnou náladou jeho lidu. Nikdy  neztratilo svůj lesk , ale už zde nepanovala tak dobrá nálada a mírumilovnost. Když loď na které se Vaid vezl připlouvala k městskému přístavu, okamžitě si všiml blokády elfských křižníků a dvou malých pramic s v plátech oděných vojácích armády jeho otce a zároveň zde bylo i pár mužů se standardou Silvermoonu. Jakmile přirazili k břehu, hned byli podrobeni kontrole, jestli nejsou nakaženi oním morem, který decimuje východní království. Na obličej se mu nikdo nedíval a tak naštěstí proklouzl bez toho aby poznali kdo je. Po tom co ušel pár kroků od viditelně unavených stráží všiml si také obyvatel, kteří vypadali zrceně ztrátou hlavního města, ale zároveň byli rádi za to že mohli se svými rodinami zatím nadále v poklidu žít . Následně se podíval do vody a všiml si svého odpudivého zjevu, smrad nevnímaje. Rozhodl se předtím, než v se v tuto pozdní hodinu vydá do zámku trochu upravit. Věděl však jen o jednom místě, kde by mu dokázali pomoct, a to bylo Jakhartovo tkalcovství. Starouš Jakhart se nejdříve divil , jak se dostal tak vandrácky vypadající elf k penězům, jaké mu nabízel za nový oděv, ale jako správný obchodník neodmlouval, přinesl tkalcovský metr a začal šít oblek. Po nastříhání látky se Vaid zeptal, jestli tu někde nemá umývárnu a Starouš jen kývnul k malým dveřím nacházejícím se úplně vzadu v obchodě, dál si pak všímal svého díla.
         Proměna, kterou svedl Vaid v umývárně se zdála neskutečná, hustý vous zredukoval na vkusně upravenou bradku a vlasy si upravil, jak se na slušného elfa patří. Švec byl nejspíš ohromen, že nepoznal pánova nejstaršího syna a s potupou ve tváři se omlouval. Vaid ho poplácal s úsměvem po rameni a začal si oblékat skvostně ušitý oblek, v černé barvě. Úsměv svěsil, jakmile si bzpomněl , proč ho vlastně koupil. Vše co mu jen chybělo, bylo se rychle dostat na zámek, tak aby stihl přijet v předvečer pohřbu. Jediný kůň, kterého mohl opatřit bez vyptávání byl ševcův, a tak mu slíbil, že koně bude mít v zámeckých stájích, než si pro něj přijde. Švec neměl očividně nic proti, a tak se Vaid vydal na dvorek. Nenašel tam válečného oře, ale koně, který se dal docela použít. Jen nasadil koni sedlo, nahrnul kapuci hluboko do čela a tryskem vyrazil na zámek.
      Počasí mu nedalo cestu zadarmo, díky výšce, ve které rodové sídlo leží, ho zastihla docela krutá bouřka s příměsí hromu. Když dorazil k zámeckým branám, nemusel si ani sundávat kapuci, protože stařičký elf, který stál u brány, přesně věděl, o koho se jedná. Byl to samozřejmě Správce panství, který se po zesnutí jeho otce dočasně staral o panství. Uvítali ho doma s pokorou, ale všichni zahaleni v černém. Smutek byl cítit na každém rohu, od doby co Vaid vstoupil do hlavního sálu ,až po jeho pokoj. Vaid se zprvu divil, protože ho zavedli opravdu do pokoje, ve kterém vyrůstal a který opouštěl když se vydával na cestu víry. Ulehl s tím, že se zítra vše vyjasní, doufal že mezi těmi věcmi bude i to proč dnes neviděl svého mladšího bratra. Další den proběhl ve smuteční náladě. Vstával brzo ráno, nasnídal se i s bratrem a nejvýše postavenými sluhy a rádci, kteří sloužili jejich otci. S bratrem si zkrátili chvíli čekání před obřadem tím, že si vzájemně povídali co se během těch let stalo. Oba měli skleslou a smuteční náladu, ale přesto byli rádi že se vidí. O něco horší byl pak obřad v zámecké kapli, při jejímž výkladu se shromáždili lidé z města a vytvořili řadu podél vesty k rodinné hrobce. Bohoslužba za duši zemřelého lorda byla skličující ale tváře jeho poddaných, kteří ho měli tak rádi ještě více. Vaid zahlédl i pár slz, když otce nesli s bratrem a nejvýše postavenými pány do kobky, zpět k jeho milované ženě a jejich matce.
          Po obřadu se konala smuteční hostina a potom čtení závěti. Vaid doufal jen v to že ať se vrátí nebo ne, že se lidem povede o něco lépe. Ke Správci šli nejdřív služební, pak výše postavení a nakonec oni dva, což jemu i bratrovi bylo divné. Když vstoupili do místnosti, všimli si že skoro na každém místě je černá. Jakmile usedli ke stolu, Správce začal. Vaid nebyl překvapen z toho, že dostal panství, zámek a rodinou zbraň, jakožto i titul, ale z toho že otec bratra kromě pár vět o penězích ze závěti úplně vynechal. Nejspíše se v době jeho nepřítomnosti muselo něco stát, něco o čem mu bratr neřekl. Každopádně, při čtení závěti si Vaid vzpoměl na Erutii, na lidi co zná a co za sebou nechal. Na řád, který  mu pomohl v nouzi a lidé/elfové a jeden vousatý trpaslík tam pro něj byli. A proto se rozhodl udělat toto: Vydal dekret o tom, že příjme titul jakožto i pozemky k němu náležící a toto platí i pro rodovou zbraň, zprávu pozemků bude řídit přes Protektora, kterým jmenuje svého bratra a zavazuje se tímto k ochraně panství. Pak tento dekret potvrdil pečetí na prstenu. Následovaly oslavy ale pár jedinců brblalo proti jeho odjezdu. Jediné co zbývalo, bylo slavnostně převzít rodovou zbraň. Onen meč, který často vídával při otcově pasu, když vyrážel s armádou do bitev a pak se hrdě vracel s hlavy nepřátel na kopích. Jeho jméno jasně zářící jako jasná hvězda… Val´aris, ten prastarý klenot rodu. Vaid ho tedy slavnostně přijal a zabalil do koženého pouzdra a vydal se zas a znova k přístavišti, směrem tam kde leží opravdový Domov , samozřejmě jeho odchod byl slavnostnější než jeho příchod. Když tam tak stál a pozoroval vzdalující se panství uvědomil si, že i kdyby zde zůstal, stejně by se necítil tak dobře jako právě mezi bratry a sestrami na Erutii.  A Vaid může snad jen doufat, že se dostane zpět v bezpečí k bratrům a setrám, a jednomu moc příjemnému plešatému veliteli.   The End

Takhle žádost mě po pravdě dost zarazila. V první řadě, elfí země nestihla nákaza od Pohromy (a už vůbec ne nějaké separované stranou na ostrovech), a pokud jsi nemyslel tu, ale opravdu nějaký mor, o tom jsem v životě neslyšel. Nemluvě o tom, že Pohroma je dávno za námi. Také mě zaráží údajná zima - elfové žijí v mírném klimatu a máme zde takřka léto. Samotný fakt, že cesta do tvé domoviny a zpátky by trvala více jak 2 měsíce je dalším problémem. Samotný výběr modelu meče je tvá "blbost", do toho ti mluvit nebudu, můj názor na tohle nepraktické pádlo znáš, ale ve WoWku je škoda mluvit o takových věcech a praktičnost není předmětem schvalování unikátky.

Taktéž absolutně nechápu na co ti má být titul lorda a nějaké vlastnictví zemí naprosto mimo herní svět. Tvůj scénář by byl, že odjedeš na více jak 2 měsíce a vrátíš se zase sám, s holým zadkem, ale nápisem lord nad jménem a jakýmsi kontroverzním mečem. Absolutně nechápu proč a celá žádost mi přijde jako dost nedomyšlená. Proto ji zamítám, jakkoliv nemám nic proti meči jako takovému, měl jsem velký problém tu najít pořádně hlavu a patu v žádosti a v tvém chystaném RP jako takovém.