Dralogg - unikátní postava - schváleno

1 - 2. Přál bych požádat o unikátní postavu orka, který bude převyšovat ( nemusí mít deset metrů, ale aby to bylo vidět ) ostatní a bude mít hnědou kůži. Mohl by mít i jen jedno oko, ale chápu, že některé věci jsou možné jen těžko.... ( Přece jen páska by to teoreticky mohla spravit ), na tváři by měl strniště a na hlavě účes Topknot.
3. Jméno : Dralogg
 
4. Olaf – Bouře
5. Lore :
Jest obecně známo, že orkské klany se podvolily pod nadvládou démonické krve a tudíž se nechali jako tupé stvůry štvát přes celý svět až na jinou planetu…jménem Azeroth. Ovšem ne všichni z nich chtěli být loutkami…
„ Ale otče.. Chtějí z nás udělat jen hloupé loutky, tehle klan se řítí do záhuby “ Řekl Dralogg vztekle a skřípajíce zuby, hledaje odpovědi v otcovích upřených očích.. Pohled na kdysi hrdého válečníka, zlomeného, zestárlého a sedícího na hromadě kožešin ho tak rozzuřil, že nečekal ani na otcovo slovo a vyšel ze stanu, který patřil jeho rodině. V jeho obličeji byl vidět známý vztek, jak už to u něj bývalo, to ale nebylo všechno, vyskytl se v něm pocity, které nikdy dříve necítil. Lítost a bezmocnost.. Poté co opustil stan, se rozhlédl kolem a viděl mnoho a mnoho jiných orků, jak stavějí stany s různými symboly různých klanů, dříve rivalové a nyní spojenci, popošel kousek  ke skalce a opřel se o ni tak, aby bylo vidět na stan, z kterého se právě ozývalo sípavé kašlání a sténání, jak na hrdého válečníka doléhalo stáří. V jednom se ale jeho otec mýlil. „Nikdy nepoznáme to co je pro nás dobré, dokud to nezažijeme“ , jenže v nikde nestálo, že musíme počkat..  Dralogg znal způsob, jak se dozvědět, co je chystá na té velké sešlosti  Hordy, kterou pořádal Gul´dan.. Jeho rodina byla pozvána pouze pro svou důležitost, jelikož jakožto vysoce postavení  a mocní válečníci chránily vládce klanu BleedingHollow po několik pokolení a tudíž věděli jak oni získávají vize budoucnosti. Ještě ten večer se vypravil do improvizované svatyně jeho klanu a ukradl tam rituální nůž, vzhledem k jeho mohutnosti bylo téměř neskutečné, že ho nikdo neviděl. Dralogg se tedy vydal k malému palmovému lesíku, nedaleko tábora a rozhodl se, že tam se dozví pravdu…
Klekl si a začal rukama, které bych přirovnal velikostí k lopatě, přehrabovat v zemi a trhat kořínky tak aby vytvořil co nejpřesnější a nejpřesnější kopii obětovacího kruhu v hlíně. Když to dokončil, tak nalil do vyhrabaných žlábků hořící směs, s kterou udržovali plameny a poté ji po několika nezdařených pokusech zapálil. Poté se napřímil a pomalu vstoupil do nitra kruku, tam klekl a položil si do klína dýku. „Nikdy jsem neměl odvahu to udělat, ale pro dobro rodiny budu muset“ , dopověděl a pozvedl dýku, kterou napřáhl ke svému levému oku.
V životě necítil takovu bolest, jako když se nůž zarývá do očního důlku a on pomalu přestává vidět. Po utrpeném šoku upadl do bezvědomí, probudil se však zanedlouho, ještě pořád svírajíc oko v dlani. Volnou levačkou si kryl zející díru v lebce a v pravé ruce napřáhl nad plamen své oko. Sice nerad, ale už odevzdaně jej upustil do plápolající tekutiny a znovu upadl do bezvědomí..
Dralogg se probral až odpoledne dalšího dne, zrovna, když probíhala již zmíněná „ oslava “. On však věděl pravdu, o temných démonických pánech, jež řídily loutky ze Stínové rady.. o tekutině, jež nebyla pouze moc podávající, ale také jed, který měl dostat každého orka na vodítko..
Pro jistotu, že se mu to celé nezdálo, si nahmatal prázdný důlek, následně vyrazil zpět k shromaždišti hulákajících a skandujících orků. V táboře nebylo k hnutí, ale pohled na orka s čerstvě vypíchnutým okem mu poskytl relativně volný průchod davem. Dralogg si nevšímal do něj vrážejících orků, co spěchali ke svým okovům, jediné o co mu šlo a za co žil byla jeho rodina. Už byl bezmocný v obrovské dupající mase, ale pak uslyšel něco, o čem si myslel, že to neuslyší. Otcův bojový ryk. Pomalu se otočil na patě a pohlédl na oltář, uviděl orka, který se podobal jeho otci, ale v jeho očích planul vztek a nenávist, tak vroucně, že se jich Dralogg zalekl. Ork vůbec nevypadal na svůj věk, navíc měl úplně zelenou kůži  a svou novou sílu dokázal tak, že jednou ranou rozdrtil lebku na něj běžící orské ženě. Dralogg si s lítostí uvědomil, že to byla jeho matka. To přece nemohl být..on. Ten ke kterému celý život vzhlížel a chtěl být jako on. Potlačil smutek a pokračoval dál do stanu, kde v rychlosti sebral kožený plášť a navlékl na sebe nějaké hadry, aby nevyčníval svou hnědou kůží. Zásob jídla a pití pobral co mohl a pak vše co měl zabalil do velkého vaku. Dralogg se vydal směrem do lesů, odkud by mohl sledovat postupující šílenou hordu a dopřát jednou pokojný pohřeb dle tradic svému otci. Je jen na Hordě kam ho zavede, ale kdo ví, do jakého pekla se ještě dostane…

Jelikož si jsem vědom omezení unikátek, chci poprosit, o to, jestliže nebude ona žádost splňovat omezení, aby nebyla zamítnuta, nýbrž pozastavena.


Děkuji Kámen.

Schváleno. Napiš mi a zbytek dořešíme přes PM.