Soutěž - Kulturizace [Ukončeno]

U večerného RP pod hviezdami na mole s Arenolom.

Sen

Včerejší noc já krásný snil jsem sen,
o krajině, kde domov jsem měl,
pak má láska přišla, celá v bílém jen,
a já doma byl.


Tu již jsme byli ve snu dva,
tam v krajině, kde domov jsem měl,
na tváři se jí rosa chvěla, to slza dolů ukápla,
tam, kde doma jsem byl.


Ulehla pak vedle mého těla,
tam v přístřeší, kde domov jsem měl,
ona celá v bílém, jak nevěsta, kterou býti mi chtěla,
tam, kde doma jsem byl.


Její hlava na prsou mi spočinula,
tam v přístřeší, kde domov jsem měl,
já cítil vůni jejího těla,
a já doma byl.


Však neslyšel jsem ani hlásek, ani slovo neřekla,
tam v přístřeší, kde domov jsem měl,
já věděl, že má drahá zesnula,
tam v dáli, kde doma jsem byl.


Pak uviděl jsem nový den,
tam, kde cizí svět mi byl,
kéž mohl bych se vrátit jen,
tam v dál, kde doma jsem byl, a o kterém já snil.

Nestvůra v lese
(ohlédnutí za Keilebovým eventem )


Jedné letní noci temné,
já zahlédl ho za stromem,
rychle vpadnuv za stíny černé,
však on již probodl mne pohledem.
Tu horký vzduch se změnil v chlad,
naproti mně požírač – co chtěl hrůzný skutek vykonat.


Mé srdce párkrát vynechalo,
mrknutí, šálí mě snad zrak?
Ještě další pohled, vůle málo,
on stále přítomen zde však.
Na hrudníku tlak jak slon, co měl by na mně spočínat,
je to on – požírač, co chtěl hrůzný skutek vykonat.


Blesku rychlostí já se zvedl,
„Uteč nešťastníče!“ strach do uší slova vál,
Své kroky z temnoty ke světlu já vedl,
zatímco jsem varování světu řval.
Tak má duše rozhodla se neskonat,
když zjevil se mi požírač, co chtěl hrůzný skutek vykonat.


Od té doby noc co noc,
zírám do tmy mezi stromy,
můj strach má až převelikou moc,
jen myšlenka – a jsem téměř chromý.
Jen to že světem kráčí, dokáže mě rozstonat,
požírač, co chce hrůzný skutek dokonat.

Máme elfov, orkov, teraz taurov! Trolov ešte nie

Trolovia!!

Pirátská motlitba
(nikde jsem nenašel, co "uctívají" mořští vlci, ale světo to rozhodně nebude. Proto tato slova patří blíže neurčené entitě, která doprovází jejich každodenní život na moři)



Pokorně se před tebou skláním, s díky, že nad námi bdíš,
za všechna prkna, trámy, dny, jenž v neznámo donesou nás blíž.


Já děkuji za klidné moře, i za vítr, který vane v dál,
za všechny tyto věci, o které prosit bys mě nenechal.


Tam, na dálném horizontu, kde moře nebe potkává,
tam děkuji za každé slunce, každý den, co zří má duše špinavá.


Věřím, že cestou svou já zavděčím se Tobě,
když vidíš chůzi po prkně, či ukradené truhlice, co vedou ke svobodě.


A když loď má kříží vlny v nočním šeru,
ty sešleš onu hvězdu, co mé oči nepřehlédnou na severu.


A ač jiní říkají, pohádky jsou to, jen kupa lží,
já vím, že tam v dáli, na té pláži ty stopy tobě náleží.


Ležím tu teď totiž sláb, jen páska na oko a místo ruky hák,
živ a zdráv snad, jen ztracen však, když ten druhý postrach moří udělal z nás vrak.


Tak zpívám si tu píseň starou: „Jo-ho-hó, ať teče rum“,
a modlím se, snad jednou sežrat jim to dám, těm suchozemským psům.


Tak děkuji Ti za bdělost tvou, hlavně za dar svého bytí,
já postavím loď – postrach moří, co oko tvé jen v dálce chytí,
a já jen krůček budu, od všech oceánu dobytí.

Myslím aj na teba Arrelas.

Že by sa to hodilo?

Saramath na slnečnom úsvite,
čaká na mágov, na výpracu idú,
nastúpia na lode,
na Silith odídu.

Cez chrobákov robia si cestu,
magie šrší, mantry znia,
Silithidy zasahujú, padajú,
mágovia na nich útočia.

Dostanú sa na kopec,
kameň veľký tam je,
Esaias šikovný to chlapec,
truhlicu on objavuje.

Teraz prichádza Saramath Asil,
veľké kúzlo rozthá skalu,
kto by to asi tušil,
že objavia truhlicu nepoškodenú.

A teraz do práce sa Esaias dal,
mágov okolo seba,
každý mu asistoval,
magickú pasť vypustil cez krystal do neba.

Zkúsený Esaias zlomil zaklínadlo,
truhla bola bezpečná,
však zdanie klamalo,
lebo truhlica bola jedinečná.

A on nedočkavý bol,
Shaza truhlicu otvoril,
niekto ho tam vcucol,
mimo náš svet sa zhmotnil.

Truhlicu oni schovali,
nechali odpočívať.
Za pár dní sa tam vydali,
nájsť úlomok a Shazu osvobodiť.

Neznámé to miesto,
zabili murloka i makruru,
"Aha, tam je niečo",
a uvideli jeleňa v ľadu.

Ďalej však prekvapenie,
Arthas pred Terenasom,
nikdo nič o tom nevie,
vydali za ďalej za hlasom.

Nagy a korytnačky,
zamrzlí Stromgarďani,
nad stolom s plány,
čo tam asi robili.

Ďalej hnusní satyri,
oltár a perly,
pýtali sa všetci,
čo je to za predmety?

Perly ich ďalej nepustili,
jeden odvážny bol,
perly všetkých odhodili,
každý na zem padol.

Vydali sa radčej preč,
však zaujímavá miestnosť,
artefakty a iná vec,
v stane s mrtvolami cítili nieču prítomnosť.

Inu zase pokračovali,
pod sochou voda,
vo vode nejaké potvory,
a nakonci veľká lochneska.

Porazit pod vodou dve veci,
to je ťažká úloha,
našli sa však taký silný,
že potvora pod útokmi padla.

Každý mocná entita,
každý plameň mali,
každý ho mal miesto srdca,
mágovia všetky vzali.

Vydali sa na hladinu,
plameny v rukách mali,
hologramy démonov,
Shaza skoro nahý.

Plamene na oltáry dal,
oni na to zareagovali,
na dvere sa pozeral
a oni sa otvorili.

Vnútri vody plno,
Hydra na konci stála,
stála tam hrdo,
hrdo ako skala.

Tri hlavy, ťelo velké,
usta plné tesákov,
zasiahli ju kúzla toľké,
že padla bez života známkov.

Ulomok na konci bol,
Portál otvoril sa,
vstúpili s ním všetci doň,
zase vonku objavili sa.

Truhla schovaná bola,
aby ju nikdo neukradol,
v jaskyni ostala,
kde je teraz černodol.

Inu přátelé, tolik práce a snahy jsem neviděl po velikou dobu! Myslím si, že vaše odměny mají své místo.


Soutěž bude uzavřena 28.10.2014

Rovnosť a radosť

Zaspievam vám príbeh o kraji divokom,
kde slnko nikdy nezapadá,
kde rum zapíja sa grogom.
Kde goblinovia žijú s prírodou,
kde trpaslici pijú vždy s mierou.
Príbeh o zemi divokej, šialenej,
takej obdivuhodnej no itak neznámej.

O Erutii príbeh bude znieť!
O Erutii! Pretože krajšej zemi niet!
O Erutii! Nech tá zem žije!
O Erutii! Pretože krajšej zemi nieje!
O Erutii! Nech každý spokojný tu je!
O Erutii! Veď je krajšej zemi? Nie!

V temných dňoch nech každý si spomenie,
Na tie krásny časy, zahodte plakanie.
Preč so smútkom v očach, preč so strachom zo smrti!
Veď kolobeh šťastia sa neustále krúti.
Raz príde ten deň keď zastaví sa znova tu,
A vy ukážete radosť znova svetu.

A či chrániť alebo biť?
Radšej umrieť ako žiť?
Niet kam ísť?
O život raz prísť?
Tieto otázky si položte,
A pravdu si napokon na stol vyložte.

Veď či si vysoký trpaslík, fialový ork alebo goblin skromný,
vždy si bude každý každému rovný.

Exodus

Tajomný ostrov, plný prekvapení,
každým dňom plný objavení.
Príbehov sa tam odohralo veľa,
nejeden krát tam bola veľká mela.
Vždy však výťazná pieseň jednoho tábora znela,
podobne ohlušujúca ako strela z dela.

Tábor ktorý nesie meno Esgaroth tam stojí,
nie každý v ňom je však odvážny pár ľudí sa z džungle okolo bojí.
Tábor ktorý sa stretol z mnohými prekážkami,
ktoré hrdinovia v ňom porazili takmer vždy sami.

Hrdinovia rôznych rás tam sú,
niektorý tie najslávnejšie mená nesú.
Mená buď z ich minulosti,
alebo ty čo si ich vybudovali v prítomnosti.

Hrdinovia ktorý museli sa vysporiadať so samotnou Požieračkou,
nebolo to však pre nich hračkou.
Mnohé obete kvôli nej, padli však za správnu vec,
nezabudni na nich a vždy s priateľom si rád o nich povedz.

Každý hrdina tam má niečo vzácne na sebe,
niektoré veci svietia ako hviezdy na nebe.
Tak poď, pridaj sa aj ty k nim a niečo vzácne nájdu na tebe,
ale nezabudni, ak ti padne blízky aj ty si hrdina. To sa vstrebe.

Černodol

Miesto tajomné a tmavé,
všetko je tam nebezpečné ani to najmenšie zviera v ňom neni hravé.
A to je práve na ňom zaujímavé,
nikdy nevieš čo v ňom je pre teba to pravé.

Pozor si musíš dávať na každý krok,
niekedy budeš musieť cez prasklinu spraviť aj veľký skok,
kľudne v ňom môžeš stráviť aj celý rok,
vždy tam nájdeš niečo nové a zaujímavé ako keď zlato uvidí otrok.

Mnoho mágie sa tam skrýva,
svetlo vie aké nebezpečenstvo tam ešte býva.
Niekedy sa ti môže zdať, že sa ti to iba sníva,
nenechaj sa však zmiasť tak to už býva.

Myslíš že keď tam zasvietiš svetlo je to dobré a v pokoji,
tomu ver že nie, vstup do neho ti za to nestojí.
Občas sa tam aj ten najväčší hrdina bojí,
rana odtiaľ sa vždy dlho hojí.

Černodol to meno ktoré vzbudzuje obavy.
Černodol ten o ktorom sa každý baví.
Černodol miesto ku ktorému má každý rešpekt a odstup.
Černodol. Opakujem do neho nevstúp.

Mágia

Správny mág múdry musí byť,
musí sa každý deň niečo nové učiť a nie na zadku hniť.
Mág môže kľudne dlho žiť,
aj tak ale nebude možné všetko sa naučiť.

Mágia to slovo znie krásne,
dajú sa o tom písať mnohé básne.
Mágia to slovo krásne znie,
nie každý ti o nej niečo povie.

Mágia opojná a nápomocná,
ak ju ovládaš je vždy pri tebe a je mocná.
Silná, krásna, neskutočná,
zábavka to není ročná.

Pre mágov je mágia občas závislosť,
je v nej okrem sladkosti aj kyslosť.
Každý mág ju vníma inak,
Upozorňujem ťa však synak.

Mágovia hladný po moci prepadajú sa do temnoty, v temnoty sa však presýtia do nemoty.
Mágia je občas správna,
Ale aj nesprávna to vieme od dávna.

U nás v krčme

Kolo prvé hej!
Pivo sem,
pivo tam.
Pivo vždy rád si dám.
Pivo ja uctievam.

Stará sa furt stará kde toľko som,
to však ešte netuší že pijem s trpaslíkom.
Bavíme sa kto po bitke s orkom skončí s menej roztrhaným trikom,
a kto ho zas oklame s lepším trikom.

Kolo druhé heej!
Pivo sem,
pivo tam.
Pivo vždy rád si dám.
Pivo ja uctievam.

Trpaslík už šieste pivo pije,
na slová ,, Už ti stačí,, vraví ,,Nie,,.
Mám pocit že on práve vďaka pivu tak dlho žije,
aby mu ho niekto neukradol rukou si ho kryje.

Kolo tretie heeej!
Pivo sem,
pivo tam.
Pivo vždy rád si dám.
Pivo ja uctievam.

Dobbins kričí ,,Záverečná, vypadnite!
zasa zajtra dobehnite!,,
Lenže všetci ležia spitý pod stolom,
niektorý už aj pod molom

Kolo štvrté heeeej!
Pivo sem,
pivo tam.
Pivo vždy rád si dám.
Pivo ja uctievam.

Nimer

Ostrov kde sa horda usadila,
keď od Thralla sa omylom oddelila.
Nový tábor si postavila
a morálku utvorila.

Kaginaro tam je náčelníkom,
dobrý on je panovníkom.
Koncil ich však ohrozuje,
horda ale vždy hrdo bojuje.

Altaku vždy nápomocný je,
Morgusov víťazný rev z arény znie.
Nerithan vám o runách všetko povie,
čo všetko dáva Galrak do toho jedla kto vie?!

Thriash"tar to je to hrdé meno tábora,
pre nepriateľov sú ako závora.
Sú silný a nikoho nešetria,
a ďalších nepriateľov vetria.

Soutěž sice podle data skončila, avšak oficiální ukončení nikdo zatím nenapsal, tak si dovolím přidat ještě poslední příspěvek

Báseň se vrací k eventu v Černodolu, ve které figurují dva bossové, tedy poslední královna - broučí/silithidské stvoření a onen záhadný muž, co nás provázel již od jeskyně s krystaly a s nímž jsme se střetli za mosty před posledním chrámem. Jelikož neznám lore, co to vlastně bylo za kreatury, báseň bych bral spíše jako pověst.




Král pod horou

V dávných časech, tam, kde slunce zapadá,
muž vyčerpáním ulehl, nyní jen dech popadá.
U země drží ho okovy železné,
Zlato koruny na jeho hlavě je zde bezcenné.
Tak zůstal tam sám uprostřed kamenné tmy,
král, který v jeskynní říši počítal poslední své dny.


Tu zaplál v rohu zcela malý plamen,
on to rozptýlení vítal, jeho světlem mámen.
Tak tiše seděl, vzhlížíc k němu klidně,
Nevědíc to, co tobě je snad očividné,
Že ta jeskyně mu byla klecí
a není nikdo, kdo mohl k útěku mu dopomoci.


Tu plamen trochu zesílil, stěny divadlo stínů halí,
úžasná hra hodná dvora se zjevila králi.
Neuvědomujíc si, že s každým zadrženým dechem v jeho hrudi,
jeho příběh čím dál více halí nádech smrti.
Dny jsou měsíce a ty pak roky se stávají,
však temné myšlenky o svém osudu ho následují potají.


Pak zrak svůj odvrátil a přemítal smutně,
na co on se vlastně dívá, na iluzi, co se rozplynula v náhlé tmě.
Život jeho monotónním se stal,
toto místo se mu zdálo jako jediné, co kdy znal.
Tu chtěl se vrhnout do pryč, v cestu dosud neznámou,
Však i chtíč si žádá až příliš sil na tuto duši zsinalou.


Hodina se jeho poslední přiblížila, těšíc se dalšího, na svých spárech zářezu,
on posbíral zbytky sil, vložil je do posledního pokusu.
Tu okovy zaplály v prach, snad jak by nikdy nebyly,
a mezi kameny stíny východ odkryly,
On začal šplhat výš a výš,
Až nechal klec svou za sebou, pak objevil odplaty skrýš.


"Ty jsi ten můj, ty máš tu zlobu", pravil hlas,
a on vydán mu byl zcela napospas.
"Já dám Ti účel, i sílu Ti dám,
jen tvou oddanost očekávám.
Dám ti tu možnost - msti se, těm, komu vděčíš za své místo zde,
ať pak jejich kosti navždy leží v těchto zdech."


Tak vzniklo nové království, stvoření v podobě brouka, jenž královnou se zvalo,
Pak král byl pouhý princ, jak prý i v dávném proroctví to stálo,
On navěky stal se součástí těch zdí,
kde po odvetě a krvi zlostně sní.
Tam vchod se otevírá, skřípe průzkumného vozíku zvuk kol,
buď varován místa, co nazývá se Černodol.

Soutěž, ačkoliv se spožděním psáno, je ukončena. Děkujeme mnohokrát. O odměny se hlašte ingame u mě.