Forma - Schváleno

Zdravím. Tímto bych chtěl zažádat o spell formy "Tree of Life"
Pokud to půjde tak bych poprosil o ten novější. Ale pokud to nepůjde tak ten starý je uplně bezva

Nová verze:

Postava: Muk
Unikátky: Nemám

Příběh: Jak jistě všichni víme, na Erutii panuje veliké zlo a veliká nerovnováha. Příroda tamního ostrova je velice zmatená, nemocná a naštvaná. Tohle vše by jste pocítili kdyby Vaše myšlenky proudili v nekonečném koloběhu všeho-dění. I když, nemusíte být ani na přírodu napojeni aby jste hrubým odhadem zjistili jak na tom je. Takové problémy se Vás ale netýkají. Vy na bolest ostrova nemyslíte. Vy jí necítíte. Ale někdo ano. Někdo kdo je úzce spojen se vším živým a někdo kdo se zapřísáhl, že bude pomáhat co mu jen jeho síly budou stačit. Někdo takový tu je. Ano. Žije mezi Vámi. Usadil se u gejzírových jezírek. Obrovský Shu'halo Mukkash Strongbash. Neboli prostě Muk.

Od té chvilky kdy procitnul a zasvětil svůj život matce přírodě/zemi, mu bylo jasné, že to nebude nic snadného. Pomáhal všemu živému na světě jen aby mohl sledovat jak se jeho práce vyplácí. Stromy a rostliny jak rostou, zvířata jak běhají po lesích. Voda jak teče v potocích života a tráva jak roste a tvoří tak polštář pro všemožné bytosti. Jeho osud ho dokopal až sem. Sem na Erutii, kde se nyní prohání nákaza a smrt. Již dříve Muk pomáhal zdejším hrdinům při jejich výpravách. Ale tohle je uplně jiné. Ten den, kdy se skupina odvážných dobrodruhů vydala do podzemí za cílem zničit mor a jeho pána, Muk cítil, že to nepůjde tak hladce. Utvořil tak menší okruh přírodní energie aby místo , na kterém přebývá zůstalo nedotčené. Potom se uložil do třídenního spánku. Proč?

Úkol byl jasný. Komunikace. Chtěl se hluboce spojit s přírodou natolik aby mu sama Matka odpověděla. Ulehl do vysoké trávy a tiše a klidně opakoval svá slova jimiž promlouval k přírodě a matce samotné. Po nějaké chvilce začala kolem něj tráva růst a růst. Zelené světlo ho zahalilo a po celém jeho těle se rozlezla jak tráva tak i kořínky a vše možné co kolem něj rostlo. Za chvilku nebyl vidět ani ždibec jeho kůže. Jen obrovská postava, zabalená v listech trávy a jiného rostlinstva. Poté Muk usnul. Bloudil temnotou myšlenek zvěře, která trpí. Bloudil temnotou myšlenek rostlin, které trpí. Bloudil temnotou až do chvíle, kdy uviděl jasné zelené světlo. To bylo to co hledal. To byla jeho láska i nenávist. Život i smrt. Matka v doprovodu mírně oslnivého modrého světla Nebeského otce.

Promluvil s nimi. Vyznal jim neskonalou úctu a ujistil je, že není nic důležitějšího než to aby zdejší Sechalo (rovnováha) bylo znovu nastoleno. Ukázal jim své myšlenky. Ukázal jim bolest, kterou musí denně snášet a kterou cítí ze všeho kolem něj. Ukázal jim strach o obyvatele a také smutek, který jej pohlcoval. Žádal o pomoc. Zelené světlo se kolem něj omotalo a prozářilo mu vidění. Cítil nádherné teplo, lásku a bezpečí. Když mu zář dovolila otevřít oči, pohlédl na modré světlo které se vznášelo přímo před ním. Chvilku jen tak poletovalo a nakonec vletělo Mukovi přímo do hlavy. Muk upadl do stavu transu. Mezitím jej zelené světlo obalovalo a jeho kůže i srst se vytrácela. Po chvilce zmizela celá jeho postava a zbyla jen čistá duše, která se vznášela vedle záře matky a otce. Zelená záře poté proletěla kolem duše Muka a ta jí následovala. Obrovskou rychlostí se vrhli střemhlav do skvostného ráje a jeho duše si našla svou formu. Při letu se vlila do krásného stromu. Muk vypadl z transu a rozhlédl se. Nebyl to ale tak zcela on. Zvedl ruce a viděl kůru. Větve a listí. Mírně panicky se začal rozhlížet a pobíhat po háji. Poté ale znovu ucítil tu lásku a bezpečí. Teplo a klid na duši. Zelené světlo jej obeplulo, párkrát zakroužilo před jeho obličejem a poté se vytratilo.

Muk se znovu rozhlédl. Procházel se po nádherném lesním háji. Jeho kroky následovaly květiny. Jeho doteky přinášely zpátky život tam kde byl vzat. Naposledy si prohlédl matčin háj a zavřel oči. Duše opustila strom a vysokou rychlostí se rozletěla do nebe. Prolétla oblaky, hvězdami kde Mu'sha bloudí a dohání An'she. Duše letěla dál a dál až nalezla své vlastní tělo. Vlila se do něj a potom nastala tma.

Rostlinný obal se od Muka odmotal a on otevřel oči. Byl zpátky na Erutii. Zpátky v té všední bolesti a zpátky v tom nepořádku. Ale něco bylo jinak. Vnímal teď přírodu mnohem více. Každý dotek rostlin jej hladil po těle. Každá krásná myšlenka zvířete mu byla pohlazením na duši. Poté přešel k velkému stromu těsně vedle totemu zvěstovatele. Pohladil jej a poděkoval. Jeho dlaň na okamžik splynula s kůrou ale jakmile dal ruku pryč nabyla svou podobu. Muk se rozhlédl, sebral svou hůl, z hluboka se nadýchl a postavil se na kraj útesu nad Novým Esgarothem. Odtamtud sleduje dění města a stráží jej před neduhy temnot. Rozhlédl se a oklepal se. Podíval se na nebe a hlasitě poděkoval za pomoc, která mu byla poskytnuta.


: Děkuji za přečtení a snad se příběh líbil

Takže. Po delším rozhodování jsem se rozhodl souhlasit. Nicméně...
Model bude starý, to snad nevadí.
A cena? Vzhledem k tomu že již nejsme na Erutii, ale brzo budeme na Northrendu, tak si dneska počkej na vylodění a budu od tebe chtít 4 eventy kterýma bys zabavil i ostatní hráče. Nejdříve mi pošli návrh eventů do PMky a dohodneme se.