[zamítnuto] Brianna - Osten Nenávisti

Jméno postavy: Brianna
Seznam unikátek: Kotvička, companion verze mushana. Čest, trinket (prý se brzy změní na neck).
Item: Jedná se o meč s vlastním modelem. Model je plně funkční a v držení Alastora.
Jméno: Osten Nenávisti
Popisek: Nemusí být. Pokud vás však něco napadne, rád se nechám překvapit.
Typ: Poprosil bych o možnost jedenapůlručáku. Pokud nepůjde, pak prosím o onehand.

Příběh:

S těžkou hlavou se zrzavá šlechtična procházela po palubě Vévodkyně. S tichým vrčením odmítala myšlenky, které se zaobírali jen jednou věcí - Co se to s ní sakryš děje? Je agresivní, podrážděná. Zoufalá a agresivní. Smutná a ještě jednou agresivní. Snad bezdůvodně?

Nikoliv. Vzpomíná, na další a další hlouposti, které provedla. Na seřvání elfské kapitánky, na onu ránu jenž uštědřila zeti zdejšího lorda. Ba, dokonce si i vzpomněla i na další a další příklady, kdy se pokusila někomu ublížit. Ať už Xandrii nebo té nové elfce. Další elfský kapitán a mágyně jsou už jen takový bonbónek pro těžkou mysl válečnice.

Je to horkem, namlouvala si. Vážně bych neměla být pořád ve zbroji, říkala si. Jenže. Pak jí to nejspíše došlo. Vše se to v ní hromadí, exploduje v různých intervalech. Opuštění od admirality, její exil na ostrov, smrt spolubojovníků, zoufalost v každém ohledu. V tu dobu však tvrdohlavá trhne onou hlavou. Její oči přivyknou na tmu, jenž panuje v podpalubí. Se zamyšleným výrazem sundá ze zad štít. Tři tváře Thaladoru. A ona je vlastníkem jedné. Její obrněné prsty se zlehka dotknou štítu, který jí už několikrát zachránil krk. A jen, co spojí zahřátý kov s Utrpením, na mysl jí vytanou další slova, tentokrát však šamanky; Ve štítu je spousty duchů. Rozlobených. Stojí však při tobě...

Štít odletěl do rohu podpalubí, div netrefil jednoho mariňáka. V tu chvíli seržantku napadlo. Co když za to může právě štít? Co když Tvář Utrpení způsobuje její nálady? Co když jí začíná hrabat? Snad je to trest oné malé holčičky, která moc dobře ví, jak šílenou nenávist chová k celému ostrovu?

O několik hodin později, na jednom z mnoha ostrůvků poblíž...

Nahá Zrzka stála na ostrůvku. Opět sama, jen své myšlenky jako společníka. Tentokrát však, tentokrát již není roztěkaná, ni vyděšená. Má cíl. Nechť Utrpení a Nenávist jdou ruku v ruce.

Odhodlaně koukla na lahvičku modré tekutiny, která se líně převalovala. Prý se dělá ze slizu murloků, povídal hydromancer který jí tuto blbůstku poskytl. A úšklebkem a tichým zamumláním, že to stejně bude lepší jak hrachová kaše, nalila žena do hrdla slizoidní látku. A s hlubokým vdechnutím vskočila ukázkovou šipku do vody.

Nejdříve přiotevřela oko. Následně však rozevřela obě dokořán. Však, jak často taková válečnice vidí ve vodě, kterou dokáže dýchat jako ryby? Málem se nechala unést onou podmořskou krásou, avšak nakonec si přeci jen uvědomila, proč tu je. Vzpomínala na den, kdy se opět schovávala před prací. Tehdy to viděla. Padající hvězda. A zdálo se, že i spadla poblíž. Koneckonců, i to byl důvod proč z jejích rtů zazněla otázka mířená na jednu z elfek; A vyznáte se ve hvězdách?

Uběhla hodina. Hodina. Nebo snad téměř hodina, i když Brie přišlo hledání jako několik dní i nocí. Když už však účinky lektvaru téměř vyprchali, spatřila to. Černočerný valoun, velký jako její zatnutá pěst. S vítězným úšklebkem se natáhla pro kámen...

Na druhý den z rána...

Měla vše. Od ocele po meteorit, který chce použít jako příměs. Pro štěstí, neb kdo jiný je pověrčivější? Dokonce si chvilku pohazovala i se zdobným kamenem, který plánovala využít na ozdobu. Jenže. Jak by takový meč měl vypadat? Hoden jejího postavení, hoden její pevné ruky. Nechtěla však něco křiklavého, něco co vypadá jak levná hračka dřevorubců. A její myšlenky se opět zatoulali...

Tentokrát vzpomínala na dobu, kdy byla malá. Tak šest let jí mohlo být? Zrovna si s otcem prohlížela meč, pověšen po generace na zdi jednoho bohatého sídla neméně bohaté rodiny.

Vzpomínala na legendu, kterou o něm slyšela. Prý se jedná o meč neznámého rytíře, jenž před staletím odrazil nájezd mořských příšer na usedlost na ostrově Crestfall. Po pět dní a po pět nocí měl bojovat, sám a sám proti armádě z hrůz, jenž vyvrhly pláně Neptulonovy. Nakonec však padl, ale díky jeho statečnosti stihl lord admirál vyslat celý oddíl, který vesnici ubránil. Dle pověsti byl nalezen sirův meč zabodnut v lebce strašlivého netvora, jenž měl osm řad zubů a šest očí. Celý svítil kombinací barev, jenž připomínala zakrvácené moře...

Legenda. Zrzka není hloupá, ví že se to tak pravděpodobně nestalo. Ale meč byl nádherný. A její paličatá mysl se rozhodla. Ten chce! A jelikož elfský kovář nekove meče pro její styl boje, vydala se do Vrchů. A už po cestě svou novou Nenávist viděla. Dlouhý meč, vhodný pro její úctyhodnou postavu. Delší jílec, vhodný pro boj za štítem i pro poměřování mečů v obouručních bojích...

Dodatek:
- Co se týče meteoritu. Ona si myslí, že to je hvězda. Proto to chce smísit s ocelí. Jenže to také může být kus šutru a nebo ho kovář prostě může hodit za hlavu a nakecat jí, že to použil. Tj; nechci žádné magické vlastnosti a tentonoc.
- Vím, že unikátky které vyžadují patch se již nepovolují. Rád bych to však zkusil, neb každý hezký meč je zabraný jako unikátka nebo item z eventu, případně zbylé meče vypadají jak z mekáče a není to takové. Model je však hotový, za což vděčím Lucianovy a Alastorovy, tudíž by to snad nemusel být takový problém.
- Pokud by bylo možno přihlédnout na to, že kovář kove pro důstojníka a šlechtice národa, který má momentálně armádu a děla ošklivě blízko jeho kovárny, byl bych rád.
- Pokud vám meč přijde poměrně veliký, je to schválně. Bria je RPena jako veliká osoba, které delší meče jen vyhovují. A navíc humanky mají onen syndrom velkých zbraní.